Duel introvertů a extrovertů: co říkají na hotdesking?

Jeden den pracujete v malé místnosti, kde se naplno soustředíte, druhý den si jdete vyřizovat e-maily do firemní kantýny a sedíte vedle generální ředitelky. Hotdesking, flexi seating, activity-based-seating – říkejme tomu, jak chceme – zavádí čím dál více kanceláří.

Firmy si od této novinky slibují větší spolupráci mezi zaměstnanci, ale i úsporu pracovních míst, která nejsou v průběhu celého dne plně využívána.

Zeptali jsme se na názor dvou skupin zaměstnanců, kteří jsou si v prožívání pracovního prostředí velmi vzdálení. Je jen na vás, jak uspořádáte pracovní prostor ke spokojenosti všech.

Do duelu se na straně introvertů (i) zapojili:
Jan, manažer cestovní kanceláře, a Lucie, vedoucí týmu analytiků.
Na straně extrovertů (e) stojí
Markéta, novinářka, a Mariana, pracovnice vztahů s veřejností.

Představte si, že nemáte v kanceláři své pevně dané místo a sedáte si vždy tam, kde je volno, nebo podle typu práce, kterou budete vykonávat. Jak byste se po většinu dne cítili?

Jan (i): Pravděpodobně bych neustále hledal nějaké věci, ale na druhou stranu by mne lákalo vyzkoušet si více typů práce. Zprvu bych se cítil zmatený, časem bych si zvykl.

Lucie (i): Naprosto nekomfortně. Pro svoji práci potřebuji pevné pracovní místo, kde mám organizovaný chaos a jsem obklopená věcmi, které mě uklidňují nebo mi připomínají hezké chvilky z mimopracovního života. Nemám problém se během dne stěhovat po zasedačkách nebo jiných místech, kde s kolegy můžeme kreativně tvořit, ale chci vědět, kde je moje místo.

Markéta (e): Stěhovat si neustále věci by mě obtěžovalo a zabíralo by mi to čas, který můžu strávit prací. Připadat si permanentně jako stážistka, kterou zrovna posadí tam, kde se to hodí, by mě pomyslně vyčlenilo z kolektivu.

Mariana (e): Nepříjemně. Nemohla bych se soustředit, protože pevné místo v kanceláři je pro mě předpokladem dobře odvedené práce. Na změny si jen těžko zvykám.

Kdo je introvert a kdo extrovert?

Introvert je ten, kdo je doslova „obrácený směrem dovnitř“. Na okolní prostředí reaguje citlivěji než extrovert. Při setkání s něčím novým a nečekaným se snadněji ocitá ve stresu. Zato však přijímá informace s mimořádnou bdělostí – a to je základ dobré pozorovací schopnosti, reflektování a empatie.

Extrovert je naopak ten, kdo se „obrací směrem ven“. V náročných situacích umí lépe zachovat klid a zareagovat flexibilněji. Nenechá se snadno vyrušit, když je kolem něj hluk. Je více zaměřen na odměny a stimuly. Oceňuje nové zkušenosti a překvapení.

Pracuje se vám lépe v naprostém tichu, nebo vás ticho spíš ruší a potřebujete okolo sebe šum?

Jan (i): Pracuji nejraději v tichu.

Lucie (i): Činely a trombón mi u hlavy řičet nemusí, ale absolutní ticho není pro mě. Nejlépe se soustředím při oblíbené hudbě nebo při takovém tom kavárenském šumu.

Markéta (e): Ráda prohodím pár slov s kolegy. Ale když mám hodně práce nebo něco zásadního, potřebuji naopak naprostý klid.

Mariana (e): Záleží na tom, v jaké fázi pracovního procesu se zrovna nacházím. Na začátku mám ráda šum – hodně se zajímám o názory a nápady ostatních. Když tomu pak ale potřebuji dát formu, vyžaduji klid, abych si utřídila všechny vjemy a myšlenky.

„Dnes už se na introverty a extroverty nedíváme jako na protiklady, které řadí lidi do dvou kategorií. Spíše na ně nahlížíme jako na krajní body kontinua od introverze k extroverzi. Každý člověk má jak introvertní, tak extrovertní rysy, obvykle však převažují rysy jednoho z typů osobnosti, přičemž většina lidí se nachází v uměřeném středním pásmu,“ píše autorka knihy Síla introvertů Sylvia Löhken.

Jak to máte se spoluprací s ostatními kolegy – potřebujete s nimi být v neustálém kontaktu, nebo raději pracujete o samotě?

Jan (i): Rád spolupracuji s kolegy a diskutuji s nimi strategická rozhodnutí. Rutinní práci vykonávám sám.

Lucie (i): Samotu mám ráda zejména při strategickém plánování a když je nutné nějaký projekt pořádně promyslet (určit si kroky, které je potřeba udělat, sesumírovat si myšlenky, rozhodnout, kam projekt posunout). Ke kreativní práci pak ale potřebuji své kolegy, protože pořekadlo „víc hlav víc ví“ jednoduše platí.

Markéta (e): Jsem ráda s ostatními v kontaktu, což vychází i z atmosféry, kterou v týmu máme. Potřebuji být v intenzivním kontaktu s kolegy, které mám ráda. Mívám proto pocit, že chodím spíš „domů“ než do práce – za svými kolegy. Vše je pak i méně stresující.

Mariana (e): Vzhledem k povaze mé práce je pro mě kontakt s ostatními kolegy velmi důležitý. Abych cokoliv mohla zprostředkovat novinářům, musím nejdřív pochopit podstatu problému – a k tomu mi slouží právě rozhovory s kolegy.

Ze světa úspěšných osobností

Úspěšní introverti: Eleanor Rooseveltová, matka Tereza, Isaac Newton, Franz Kafka, J. K. Rowlingová, Barack Obama, Ludwig van Beethoven, Vincent van Gogh, Leonardo da Vinci.

Úspěšní extroverti: Margaret Thatcherová, Steve Jobs, Heidi Klum, Franz Liszt, Frida Kahlo, Pablo Picasso, Jack Nicholson, Oprah Winfrey.

(Zdroj: Löhken, Sylvia. Introverti a extroverti: Jak spolu vycházet a vzájemně se doplňovat. Praha: Grada, 2014.)

Jak by vypadala vaše ideální kancelář, pokud byste si mohli vybrat jakékoliv uspořádání?

Jan (i): Malá útulná kancelář s hi-tech vychytávkami, stolem u okna a výhledem do parku. Ideálně ve vyšším patře budovy.

Lucie (i): Místnost o maximálně šesti stolech, které mohou být jakkoliv uspořádané. Potřebuji mít jenom prostor na různé složky a drobnosti, které kolem sebe mám. Ale důležitou součástí kanceláře by určitě byla relaxační zóna (gauč, fatboye, kávovar, knihy), kam byste se mohli zašít a nechat mozek chvilku odpočinout.

Markéta (e): Nikdo by mi neměl vidět do obrazovky. Vyžaduji pocit soukromí. Ideální je velký stůl, rozhodně ne postavený naproti oknu, aby mi do obrazovky svítilo. Navíc mám ráda hezký výhled před sebou. Rozhodně by mi vadilo, přestože jsem extrovert, kdyby kolem mě z obou stran seděli lidé v malé vzdálenosti. Vyloženě mi vadí tmavé prostředí. Skvělé je, když můžete rovnou z kanceláře vyjít ven.

Mariana (e): Vyhovuje mi hodně světla. Stůl bych chtěla mít umístěný tak, abych viděla na dveře, kdo přichází. Zároveň bych tam chtěla mít nějaké „nepracovní“ zázemí, kde bych mohla na chvíli vypnout. A kávovar – to je prostě základ.

Foto: Shutterstock.com

Zpět na články