Jak obléci personál? Jako reprezentanta podniku

Při pohledu do restaurací, kaváren, pivnic a bister je zřejmé, že ne vždy berou oblékání personálu vážně. Pravidla se rozvolnila, obsluha dává přednost pohodlí, a tak klidně na plac nastoupí v pantoflích a klasickém tričku. Podle odborníků však provozovatel o své profesionalitě hosty přesvědčí i správně zvoleným dress codem.

Oděv ukazuje přístup k hostům

Podniku se vyplatí o oblečení personálu a dress code pečovat. „Požadavky na oblečení v kuchyňském provozu částečně určují hygienické předpisy, vše ostatní si může podnik zvolit sám podle svého rozpočtu a s ohledem na bezpečnost práce. Jinak si to nastaví začínající malý lokální podnik, jinak nadnárodní společnost s řetězcem gastronomických provozoven,“ objasňuje lektor Jan Holata, který pořádá kurzy etikety a společenského chování pod značkou Kurzy-etikety.cz.

Kdo se chce chovat profesionálně, měl by podle něj do firemního oblečení investovat. A odlišit se tak od konkurence, mít svou originální značku a přiblížit se hostům, na které podnik cílí. „Tím, jak jsou zaměstnanci oblečení, dává podnik najevo, s jakou vážností přistupuje k zákazníkovi,“ vysvětluje.


Podrobnosti o chování k hostům čtěte v článku Malý kurz etikety: Na place za gentle(wo)many.


Odlište se

Podle Martina Huka, společníka a zakladatele obchodu SmartMen.cz specializujícího se na profesní oděvy, by personál měl být na první pohled rozeznatelný od hostů. Jednotný dress code navíc zvyšuje důvěryhodnost restaurace. Také tvrdí, že oblečení personálu stále vychází z tradice oděvu sestávajícího z bílé košile nebo halenky a černých kalhot či sukně. „V současné době je i pro mladší generaci provozovatelů restaurací první volbou jednobarevná košile s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty nebo sukně. Převažují elegantní syté barvy,“ prozrazuje. Podle Jana Holaty je v kuchyni stálicí praktický kuchařský rondon. Přibyla však firemní loga, vyšité jmenovky a rozšířila se barevná škála.

Martin Huk často se zákazníky diskutuje začlenění oděvů do celé koncepce provozovny. Zákazníky se také snaží směřovat ke kvalitním materiálům, které vydrží víc pracích cyklů a příjemně se nosí – ať už si podnik nechá šít oblečení na míru, nebo vybírá z konfekce.

Jednotný dress code zvyšuje důvěryhodnost restaurace.

Velká benevolence není na místě

Podle Miroslavy Trojákové, jednatelky společnosti Restaurant Academy zaměřené na vzdělávání v gastru, podniky volí pro personál pohodlnější oděvy někdy příliš benevolentně. „Pak mají hosté problém rozeznat obsluhu. A módní styl některých zaměstnanců servisu není pro tuto práci ani vhodný,“ říká s tím, že vždy je možné sáhnout po klasickém oděvu. „V některých typech podniků lze zvolit i trička, ale jedině tzv. pola s límečkem a knoflíčky u krku,“ uvádí. Připomíná, že součástí profesionálního oblečení obsluhy jsou i vhodné boty, a to černé společenské boty ke kotníkům. „Z hlediska bezpečnosti práce mají být boty uzavřené s plnou špičkou,“ dodává.

Pokud by měla popsat minimalistický přístup, je to stejná číšnická zástěra, aby se obsluha odlišila od hostů. Zároveň to však nepovažuje za způsob, jak udělat na hosty zvlášť dobrý dojem.

Benevolence pramení podle ní ze strachu majitelů, že když nevyhoví zaměstnancům ohledně pracovního oděvu, utečou jinam. „Je správné se zaměstnanci vzhled a materiál uniforem konzultovat, ale poslední slovo by mělo mít vedení,“ domnívá se a dodává, že pracovní oděv i celkový vzhled obsluhy by měly být součástí interních předpisů a pracovní smlouvy. „Navíc náklady na pracovní oděv jsou daňově uznatelné. Na obuv může dát zaměstnavatel zaměstnancům příspěvek jako bonus ve formě nepeněžního plnění,“ doporučuje Miroslava.

Co „nepřepísknout“?

Podle Jana Holaty ženy dělají chyby ve výrazném líčení, používají nevhodné parfémy, náušnice, barvu nehtů, šperky, příliš mnoho prstýnků a náramků najednou.
Piercing v obličeji považuje za tabu.
Muži mají často uvolněnou kravatu a neumí si uvázat správný uzel. Záleží na podniku. Vzhled hipstera nebo dřevorubce ani viditelné tetování na zápěstí, krku či v obličeji Holata však nepovažuje do luxusnějších podniků za vhodné. „Číšníci a servírky také mnohdy postrádají viditelně umístěné jmenovky, někdy si ani nejsme jisti, že dotyčný patří skutečně k obsluhujícímu personálu,“ dodává k chybám, které pozoruje.

Foto: Shutterstock.com

Zpět na články