Je brainstorming skutečně efektivní nástroj?

Burza nápadů. Tak bývá někdy do češtiny volně překládán pojem brainstorming, tedy technika, při níž se lidé snaží ve skupině vymyslet co nejvíce nápadů na dané téma. Celá idea je založena na předpokladu, že lidé na základě podnětů ostatních vymyslí víc, než na co by přišli jednotlivě. Je ale tato metoda skutečně účinná?

S ideou brainstormingu přišel už ve čtyřicátých letech legendární reklamní mág Alex Faickney Osborn. Jako šéfa reklamní agentury Batten, Barton, Durstine and Osborn (BBDO) ho trápilo, že jeho zaměstnanci nejsou dost kreativní. Nápady měli sice dobré, ale podle Osborna se o ně neradi dělili, protože se báli, že je za ně budou ostatní kolegové kritizovat.

Co je brainstorming

Brainstorming je technika, při níž skupina lidí produkuje množství nápadů na předem dané téma. Brainstorming má probíhat v uvolněné atmosféře a má být založen na vytváření neobvyklých asociací. Obvykle jej vede facilitátor, který nápady zapisuje tak, aby je měli všichni účastníci brainstormingu stále na očích.

Osborn rozpracoval metodu brainstormingu ve své knize Applied Imagination (1957), kde jí přiřkl čtyři základní pravidla:

  • Neodsuzujte ani nekritizujte nápady druhých.
  • S čím divočejším nápadem přijdete, tím lépe.
  • Čím více nápadů vymyslíte, tím lépe.
  • Stavte na myšlenkách kolegů ze skupiny.

Osborn byl přesvědčen, že ve skupině se lidem daří vymyslet více myšlenek než jednotlivcům pracujícím o samotě. Jeho teorie měla obrovskou odezvu, šéfové firem přejímali brainstorming s nadšením a dodnes se s ním v mnoha společnostech setkáváme.

Úskalí skupinových aktivit

Jak ale naznačuje například Susan Cain v knize Ticho (2012), Osbornova průlomová myšlenka má jeden háček: skupinový brainstorming ve skutečnosti nefunguje. Jedna z prvních studií, které tento fakt prokázaly, byla studie Marvina Dunnetta, profesora psychologie z Minnesotské univerzity. Ten v roce 1963 shromáždil dvě skupiny po čtyřiceti osmi mužích – výzkumníky a manažery z reklamy – a každou skupinu rozdělil do dvanácti skupin po čtyřech. Každá čtveřice měla vyřešit jeden problém s pomocí brainstormingu. Zároveň ale každý člověk dostal za úkol podobný problém vyřešit individuálně. Výsledky studie byly jednoznačné: muži ve dvaceti třech z dvaceti čtyř skupin vymysleli více nápadů, když pracovali o samotě, než když pracovali ve skupině. Přicházeli přitom s nápady stejné nebo vyšší kvality.

I další studie, které navázaly na Dunnettův výzkum, prokázaly, že se výkon s nárůstem velikosti skupiny zhoršuje. „Vědecké důkazy ukazují, že lidé z podnikatelské sféry musejí být blázni, když využívají brainstormingových skupin,“ napsal v článku The Brainstorming Myth (2000) organizační psycholog Adrian Furnham. „Máte-li talentované a motivované lidi, měli by být povzbuzováni k práci o samotě, kdy jsou kreativita a výkonnost tou nejvyšší prioritou.“

Proč brainstorming nefunguje?

Psychologové nabízejí podle Susan Cain obvykle tři vysvětlení:

  • Sociální zahálka (někteří lidé mají tendenci nechat za sebe pracovat jiné).
  • Zablokování produkce (v daném okamžiku může mluvit jen jeden člověk, ostatní jsou pasivní).
  • Obava z hodnocení (strach, že před kolegy budu vypadat jako hlupák).

Každý sám nebo společně na síti

Světlou výjimkou je ovšem v tomto směru online brainstorming. Jak uvádějí například Paul Mongeau a Mary Claire Morr v článku Reconsidering Brainstorming z roku 1999: nejenže jsou při elektronickém brainstormingu skupiny efektivnější než jednotlivci, ale navíc zde platí také pravidlo, že čím je skupina větší, tím brainstorming lépe funguje. Totéž platí podle Charlana Nemetha a Jacka Goncala například i o vědeckém výzkumu. Profesoři, kteří spolupracují na elektronické bázi z různých pracovišť, odvádějí často významnější výzkumnou práci než osaměle pracující vědci či výzkumníci spolupracující tváří v tvář (viz jejich článek Creative Collaborations from Afar: The Benefits of Independent Authors z roku 2005).

„My jsme ovšem natolik oslněni silou spolupráce online, že jsme začali přeceňovat veškerou skupinovou práci na úkor osamělého myšlení,“ dodává. Nedá se samozřejmě říci, že by byl brainstorming beze smyslu. Metoda ve skupině podle Susan Cain vyvolává důležitý pocit provázanosti. Ukázalo se totiž, že základním přínosem brainstormingu není kreativita, ale sociální stmelování.

 

Zpět na články