Svobody je potřeba tak akorát, aby ji člověk unesl, říká Tomáš Hajzler

Cesta ke svobodě v práci je podle autora tohoto principu hodně dlouhá a složitá. Vyžaduje totiž, aby lidé dospěli a poznali sami sebe. Samotný přechod se pak podle něj podobá zrození motýla. Přinášíme druhý díl našeho rozhovoru.

Je těžké najít takové zaměstnance, se kterými by firma na principu svobody v práci dobře fungovala? Jací by měli tito lidé být?
Ano, je to těžké. V Česku a na Slovensku stoprocentně. Předně, nesmí to být zaměstnanci, ale lidé. Neměli by to být lidé z korporací a státní správy nebo se musí počítat s tím, že bude trvat, než se tito lidé svobodě naučí. Je potřeba počítat také s tím, že velké procento jich svobodu nezvládne.


Nemusíte být jen lidským zdrojem, říká propagátor svobody v práci Tomáš Hajzler v prvním dílu rozhovoru.


Jací by měli být? Dospělí. V první řadě musí znát sami sebe. Měli by se cítit dobře ve vlastní kůži, věřit sobě i ostatním. Je potřeba, aby znali své proč, své hodnoty a své hranice. Musí být v kontaktu se svými emocemi a vyznat se v nich. Musí být schopní poznat, co potřebují, a to sdělit ostatním. Je potřeba, aby uměli vnímat i potřeby ostatních a aby dokázali hledat ve vzájemných potřebách průniky.

Jak motivovat zaměstnance v takové společnosti? Je vlastně motivace k práci nutná, nebo se zaměstnanec motivuje sám?
Motivujete zaměstnance. Lidi motivovat nemůžete. To nejde. Můžete jim maximálně „uzpůsobit působiště“, možná je inspirovat vlastním příkladem a pak ideálně moc nepřekážet a být k ruce, pokud bude potřeba. Tedy ano – člověk se motivuje sám tím, že se věnuje tomu, co ho naplňuje, s lidmi, kteří mu jsou blízcí, a tím, že pracuje stylem, který je mu vlastní.

T.Hajzler

Jaké jsou praktické zkušenosti se svobodou v práci – ve světě i u nás?
Odpovím nejprve filozoficky, v metafoře, až pak prakticky. Cesta ke svobodě se podobá vývoji motýla. Většina lidí v bohatém světě je dnes ve vztahu ke svobodě ve fázi housenky. Smyslem a cílem života housenky je „žrát“, tj. konzumovat tak, aby se mohla zakuklit. Fázi kukly charakterizuje nejasno, tíha, nedostatek smyslu, smutek, deprese… Stále větší počet lidí se v dnešním světě kuklí. Předpokladem pro fázi motýla je objevit svůj dar pro ostatní. Je potřeba poznat svou úlohu – teprve potom můžeme žít svobodný život. Motýl už pak primárně nekonzumuje tak jako housenka, ale dává – opyluje. Pouze motýli mohou vybudovat skutečně svobodnou společnost.


Zajímá vás, jak své zaměstnance spolehlivě připravíte o iluze i motivaci? Přečtete si našich šest zlomyslných doporučení.


Prakticky je zkušeností nespočet od pravěku do dnešních dní. Inspirací může být třeba evropské družstevní hnutí z přelomu 19. a 20. století, izraelský kibuc, demokratické školy jako Summerhill nebo Sudbury. Z byznysu novodobě je průkopníkem brazilské Semco, americká Patagonia, v česku softwarová firma Etnetera nebo brněnský výrobce domácí drogerie Tierra Verde. Mrkněte třeba na slusnafirma.cz.

Dá se říct, kolik firem takto v současnosti funguje? Jste s některými ve spojení?
Nevím. Všichni jsme ve vývoji. Já si někdy přijdu velmi svobodný a jindy bych nejraději všechnu svoji svobodu vyměnil za trochu jistoty. To je totiž problém svobody. Ona znejisťuje. Neplatí tedy mýtus, na který jsme my v postkomunistickém prostoru naletěli, a to, že čím víc svobody, tím líp, a že svoboda = štěstí. Svobody je potřeba tak akorát, aby ji člověk unesl, s tím, že někdy jí potřebuje a unese víc, a jindy míň. Obecně se však dá říct, že přes mnohá zaškobrtnutí ke svobodě zatím jako lidstvo směřujeme. Aby ale mohla fungovat dlouhodobě, je potřeba jí postavit pevné základy a rámce. Jestli se to podaří, to teprve uvidíme.

Foto: archiv Tomáše Hajzlera

Zpět na články