Roman Sejval: Ve vzdělávání jsme se posunuli o sto světelných let dopředu

Téměř devatenáct let učí studenty, kteří se rozhodli pro obor gastronomie. Zároveň má Roman Sejval spoustu zkušeností ze zahraničí. Zeptali jsme se ho, jak oborové vzdělávání u nás vypadá a jak se mu daří zapálit studenty pro věc.

Kam se vzdělávání posunulo ve srovnání s dobou, kdy jste studoval vy?
Rozhodně je teď na středních odborných školách mnohem méně studentů a méně jich tudíž také ze škol vychází. To je jeden z důvodů, proč je v gastronomii takový nedostatek zaměstnanců. Zároveň mají úplně jiné podmínky. Když si vzpomenu, jaké jsem měl možnosti, když jsem se před dvaceti lety učil, a srovnám je s těmi, jaké studenti mají dnes třeba u nás na škole, posunuli jsme se o sto světelných let dopředu. Dnes není problém dostat se k práci v michelinské restauraci, komunikace je díky internetu a sociálním sítím jednodušší, informace přístupné. Otázka je, jak sami studenti takové možnosti uchopí a co všechno chtějí dokázat.

A mají studenti zájem? Jak je motivovat?
Mám s dětmi dobré zkušenosti. Zájem mají, i když u každého je to samozřejmě trochu jiné a také se to v průběhu studia mění. Důležitá je role učitele: musí to být osobnost, za kterou jsou studenti ochotní jít a která je umí zapálit. Největší problém bývá, když jsou školy uzavřené do sebe a studenti se nesetkávají s odborníky z praxe. V naší škole máme celkem sto padesát studentů a sto jich ročně vyjede na praxi ven do zahraničí: sbírají zkušenosti v michelinských restauracích nebo prestižních hotelech. A také každý student, který dosáhne dobré pozice nebo uspěje v zahraničí, prezentuje své úspěchy spolužákům z prvního ročníku.

Co musí zvládat absolvent, aby obstál?
Hlavní je, aby chtěl v oboru opravdu dělat. Potřebuje být poctivý, pracovitý a sebevědomý. Sám se musí neustále vzdělávat, protože s informacemi ze školy dnes v praxi vydrží tři čtyři roky.

Jakmile jednou utečete, budete utíkat celý život. Důležité je kousnout se a vydržet.

Na co můžou i tuzemští zaměstnavatelé šikovné absolventy přilákat?
Myslím, že táhnou velká gastronomická jména, kuchaři, pod kterými můžou absolventi pracovat. Roli pochopitelně hrají i finance, i když v nich se tu těžko konkuruje špičkovému Švýcarsku nebo jiným zemím. Ale každému život v zahraničí nevyhovuje, takže konkurenceschopní určitě jsme.


Přečtěte si také o tom, jak vést pracovní pohovor, v článku Přijímací pohovor: Jak se ptát, abyste všechno věděli


Práce v gastronomii je tvrdá. Lze připravit studenty, aby je to nezaskočilo?
To nejde. Byl bych šťastný, kdybych věděl, jak to udělat. Na zahraniční stáži student poprvé pracuje, poprvé je bez rodičů, poprvé mluví cizím jazykem. Málokdo to hned zvládne na sto procent. Také jsem neuměl pořádně anglicky, když jsem jel prvně pracovat ven. Jenže jakmile jednou utečete, budete utíkat celý život. Důležité je kousnout se a vydržet. Pro studenty je to nejlepší škola života.

Hodně se řeší, jaká je nejmladší generace ve vztahu k práci. Je jiná než ty předchozí?
Dlouho jsem si myslel, že ne, ale čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že v představách o tom, co práce v našem oboru obnáší, zřejmě jiní jsou. Služby jsou tu proto, aby se lidem sloužilo. Mladí si chtějí spíš užívat. Ale není možné paušalizovat. Mně se naštěstí pořád daří pracovat s těmi, kteří v oboru chtějí uspět a jsou v něm dobří. Každopádně však přichází generace, jejíž prioritou nebude jen práce. Když někomu řeknete, že bude v práci trávit šestnáct hodin denně, nejsou to ideální podmínky. Vidím, že i zaměstnavatelé v zahraničí už na to reagují. Například zkrácením pracovní doby, ať už jsou to osmihodinové směny, nebo trhané šichty, kdy má restaurace obědy a večeře a mezitím úplně zavřeno.

Jaký důležitý aktuální trend v gastro vzdělávání u nás sledujete?
Určitě Kulinářské umění Jiřího Roitha, což jsou online video kurzy pro profesionály i studenty oborových škol, zaměřené na gastronomické znalosti a dovednosti. Inspiroval se v zahraničí a vymyslel projekt, na němž spolupracuje i s Asociací kuchařů a cukrářů ČR. Podařilo se do něj zapojit skoro šedesát škol u nás. Což znamená stovky studentů a učitelů. Podle mého názoru je to za poslední dobu jeden z nejlepších projektů, které tu vznikly, protože na střední školy přináší světovou gastronomii. U studentů má pozitivní ohlas.

Roman Sejval

V roce 1998 ukončil 4letý maturitní obor kuchař na SOU SČMSD Žatec, magisterský titul získal na Vysoké škole hotelové a také absolvoval Doplňkové pedagogické studium. Učitelství má v rodině, sám učí už téměř 19 let. Je pedagogem Soukromé hotelové školy Bukaschool v Mostě i v týmu Bidfood Gastrostudia. Je členem představenstva Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Za sebou má celou řadu gastronomických soutěží a zahraničních stáží, z profesionálního hlediska ho nejvíc ovlivnili na stážích v pětihvězdičkovém Hotelu Kempinski na Maltě. Stále hodně cestuje, a to i se svými studenty.

 

 

 

Zpět na články